Vítej na mém blogu.. Independent-style
 


 


Chinasky - Každý ráno

Úterý v 10:28 | Brunette |  Oblíbené písničky

Tak trochu pravdivá písnička.. mála která písnočka mě tolik osloví :)

Sebastian - Vesmírná

20. října 2017 v 17:28 | Brunette |  Oblíbené písničky

Tuto písničku mám moc ráda. :-)


Kuře na paprice se smetanou a těstovinami

25. září 2017 v 15:12 | Brunette |  Dobroty
Suroviny

4 kuřecí stehenní čtvrtky, kuřecí křídla nebo kuřecí hřbety
5 lžic rostlinného oleje
500g těstovin (kolínka nebo vrtulky jak má kdo rád)
Mletá sladké papriky
1 cibule
Sůl
Masox
1 kelímek smetany na šlehání
Polohrubá mouka
Bobkový list (používám ho na zjemnění chuti)
Voda

Postup přípravy receptu

Uděláme cibulovo-papriková základ, přidáme kousky kuřete a zalijeme vodou. Přidáme most. Když je už maso měkké, vyjmeme ho a necháme trochu vychladit. Připravíme si záklechtku (mouku s vodou) a omáčku zahustíme. Přilijeme smetanu a asi 10 minut provažujeme na mírném plameni s občasným mícháním. Mezitím si obereme maso z kostí a přidáme do hotové omáčky. Můžeme dochutit solí, tekutým kořením.

Podám většinou s kolínky, ale může se dát jako příloha i houskový knedlík.Toto jídlo je moc dobré a chutné, ráda si pochutnám. Celková příprava přibližně trvá 45 min.

Rafting foto

25. září 2017 v 0:32 | Brunette |  O mě

Moje poprvé v Raftingu

24. září 2017 v 0:38 | Brunette |  O mě
Musím přiznat, že jsem nikdy nebyla na raftingu a nemám s tím žádné zkušenosti. Byla jsem přesvědčená, že bych to měla zkusit, že to bude stát za to a, že si to pořádně užiju. Ze začátku jsem měla trému vzhledem k tomu, že nevím, co se ode mě bude očekávat a jak bych měla fungovat.

Naštěstí jsem byla ve skupince se sestrou a jejím přítelem, takže pro mě to bylo docela plus. Náš instruktor nemluvil český a o to hůř mi docházelo, že mluví buď anglicky, chorvatsky nebo německy.

Ve skupince s námi byly mladí lidé ve věku 25 až 30let možná i více ale je to jen můj odhad. Každopádně, jsem si to užila, o to víc jsem si zas ublížila, když jsme přelézali přes jeskyni, samozřejmě kde byla tma. Když to tak shrnu, zážitek to byl suprový ale už bych po druhé do toho nešla, co se týče té jeskyně, no dopadlo to tak, že jsem měla modřinu na lýtku nohy (modřina o velikosti cca 10cm na délku a na výšku asi tak 5cm).

Ellie Goulding

15. září 2017 v 22:08 | Brunette |  Hvězdy, co mně baví
Ellie Goulding (přechýleně Ellie Gouldingová, rodným jménem Elena Jane Goulding; *30. prosince 1986, Hereford) je anglická zpěvačka, textařka a kytaristka. Ovládá ale i hru na klarinet, bicí a mandolínu.

Mezi mé oblíbené zpěvačky právě patří Ellie Goulding ráda si jí poslechnu. Nejvíce mně zaujala její barva hlasu, ale hlavně její britská nápaditá produkce hudebního doprovodu je kvalita a konkurence, na prostě je úžasná. Líp bych to snad ani nemohla popsat. Barva jejího hlasu i melodie se velmi pravděpodobně brzy oposlouchá, pak přijdou songy novější a zajímavější.

Osobní život:
Má bratra (Alex Goulding) a dvě sestry (Jordan a Isabel Goulding). Svůj volný čas tráví s rodinou, kamarády v klubech a také ráda běhá. Účastní se pravidelně charitativních akcí. Patří mezi mé 3 favoritky v mém žebříčku, které mám ráda a které obdivuji jako takové osoby co v sobě mají ten potenciál, ale nejvíc mi líbí barva jejího hlasu.

Jestli mám brát nejlepší písničky od Ellie Goulding tak to bude určitě a doufám, že každému přijdu vhod a shodneme se na určitých písničkách, které opravdu stojí si poslechnout, nebo aspoň ty který jsou oblíbený.

Takže moje první písnička by byla nejspíš Love Me Like You Do (znělka z filmu 50 odstínu šedi), Burn (klasika), First Time, Beating Heart, Still Falling For You (znělka z filmu Dítě Bridget Jone's) a na závěr, tu vyloženě miluji Something in the Way You Move.


Sakra, kde je rovnost mužů a žen

14. září 2017 v 13:12 | Brunette |  Témata týdne
Jaká je vlastně součastná situace? V jižní Asii bylo v roce 1990 zapsáno do základní školy pouze 74 dívek na 100 chlapců. V roce 2012 byly počty zapsaných dívek a chlapců vyrovnané. Prakticky ve 46 zemích světa mají ženy více než 30% křesel alespoň v jedné z komor národního parlamentu. Jak už vyplynulo najevo, že ženy mají na rovnost pohlaví progresivnější názory než muži, což tak trochu ani nesouhlasím, asi je to věc názoru. Když se to tak vezme například více, než 90% Egypťanů souhlasí s tvrzením, že muži by měli mít doma poslední slovo k rozhodování. Zase třetina mužů opět tvrdí aspoň podle mého, že žena má stejné právo pracovat mimo domov totéž jako muž. Z žen prý si to ale myslí téměř tři čtvrtiny. Jedním ze základních principů každé demokratické společnosti je rovnost bez ohledu na pohlaví.

Domácí násilí a obtěžování
Tohle téma bych moc nechtěla rozepisovat, jsou v tom především rodinné problémy, které bych tu nechtěla rozepisovat. Co se týče, domácího násilí je to dost sobecký aby muž uhodil, natož mlátil ženu, manželku a matku svých dětí. Nejhorší je to třeba u Egypťanů, kde skoro polovina používá násilí vůči ženě. Nevím jak je to v jiných zemích ale to by bylo asi od 8 do 17 procent mužů, co bych tak odhadovala. Násilí jsem zažila v naší rodině, když jsem ještě byla mladší a chodila jsem na základní školu. Bylo to pro mě dost obtížné to vidět a vnímat jak se to horší a horší, člověk tomu pomalu ani nezabrání. Nakonec se rodiče rozvedli a zůstali jsme u mamky, všechno jednou končí dobrým koncem.

Pomáhají domácí práce?
Je vidět, že nerovnost pohlaví se zmírňuje, když se muži více zapojí do těch prací v domácnosti, které jsou tradičně považované za ženské práce. Proč by neměl muž pomoct v domácnosti? Je to naprosto běžná věc co by muž měl pomoct ženě, třeba v kuchyni například uvařit nebo vynést blbé odpadky k popelnicím, to všechno zabere jen pár minut. Když se prostě dva lidi nerozumí, tak proč teda spolu žijí, když pak vznikají problémy. Stejně domácí činnosti jsou každodenní rutinou, kdybych si v pokoji nevysála koberec tak partner toho bude zneužívat, nasrat! :D

Rovnost žen a mužů:
Možnost volby a rozhodování o svém životě
Rovnoprávnost (zákony)
Rovné příležitosti pro ženy i pro muže (praxe)
Legislativa je v pořádku, právní řád deklaruje rovná práva mužů a žen
V praxi se však právě plně nerealizují, více jsou diskriminovány ženy
Nejde o otázku pouze ženských práv, ale totéž práv mužů
Odstraňování překážek omezujících volbu


Srdci neporučíš aneb ze strachu z neznámého..

11. září 2017 v 18:42 | Brunette |  O mě
Ani nevím, jak bych měla rozepsat toto téma, je to pro mě velká výzva. Je mi 24let, určitě si každý říká, že každý by si měl najít partnera ke svému věku, jelikož každý neporučí svému srdci natolik, aby nemiloval, tedy se nezamiloval do staršího kluka (chlapa).

Ano, měla jsem vztahy s kluky v mém věku, ale to mi nějak ze začátku vyhovovalo a pak mi přišlo hrozně divný, že jsem se někam neposunula kupředu. Měla jsem sice pár možná trochu i více kluků, někteří byli ode mě mladší někdy i straší, ale to nebylo jak teď.

Nedávno jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsem byla tři roky, bylo to pro mě už něco jiného. Plánovaly jsme spolu budoucnost, měli jsme společné plány, že budeme spolu bydlet, ale to nám finančně nevyšlo a pak jsme si chtěli spolu založit rodinu čili mít dítě, jenže to taky nedopadlo zrovna nejlépe, nakonec mi doktoři řekli, že musím jít na potrat a pro mě to byla velká rána obzvlášť i pro mého teď bývalého přítele, hlavně i pro rodinu. Dostávala jsem se z toho popravdě dva měsíce, bylo to i pro moji rodinu dost silný šálek kávy, moc mě podpořili a jsem za to moc ráda. Nakonec jsem se z toho dostala, a začala jsem chodit na brigády. Po nějaké době jsem našla brigádu, která by mě i mohla bavit a ráda kam bych se vracela.

Nikdy jsem si neuměla představit, že bych chodila se starším klukem což mně samotnou překvapuje, ale co se dá dělat. Nikdo mi neurčoval, s kým chci chodit. Byl to můj život a já jsem si určovala, s kým budu ve vztahu a hlavně koho budu milovat natolik, aby mi to s tím Pravým vydrželo hlavně dlouho. Nejsem ten typ člověka, co by podváděl, udělala jsem po poprvé a od té doby jsem už nikoho nepodvedla, zdálo se mi to být příliš nadbytečná událost, kterou pak nelze odpustit. A co když ano? Co potom by ostatní si o mě pomysleli? Jsem sama sebou a chci si určovat život a své partnery, nestalo by se, že bych si téměř naběhla sama, bohužel už se to jednou stalo, nebyla to dobrá zkušenost. To mi věřte. Je to pro mě něco nového být s člověkem, které jste sice znali z práce a zakoukala jste se něho. Nikdy jsem v takovéhle situaci nebyla, aspoň mi to připadá na hlavu. Je to teď pro mě nový a zároveň krásný, takový to co jste ještě nikdy nezažili. Když toho člověka poznáte po troškách tak vám přijde, že ho znáte dlouho a přitom je to krátká doba, a to jsem právě zažívala. Pokaždé když jsme se sešli v práci, bylo to takový klišé, že si nevíte rady co dřív říct než to z vás vypadne jak dělový koule.

A v ten moment jsem našla bezvadnou brigádu a to pekařinu nicméně jsem se trochu poohlížela, po nějakém klukovi jelikož tam byli skoro samé kluci a z toho jeden kluk, po kterém jsem se zakoukala, jenže v té době byl zadaný s holkou, která jen vypomáhala, v jejím případě to byla taky brigáda ale jen víkendovky to většinou byly. V té době jsem ještě byla se svým bývalým přítelem ale moc nám už neklapal vztah, prostě … prostě, jsem k němu nic necítila a vztah už nebyl zrovna růžový jako na začátku vztahu.

Bylo to sice pro mě hodně těžký, se s tím vyrovnat ale byl tu ON, ON ten který mi pomohl se z toho dostat a už jsem prostě věděla, že to nebude jen o vyléčitelném srdci, nevím, k čemu to mám přirovnat, bylo to jiný. Cítila jsem se víc v bezpečí a víc vyrovnaná, necítila jsem napětí, které mě tížilo. To velké břenem ze mě spadlo a bylo mi líp než jindy. ON ve mně vzbudil něco hezkého, co můžu sdílet s někým jiným a to právě nejspíš s ním. Jmenuje se Honza, je mu 38let a dělá stejnou práci jako já a to je pekařina, jen já dělám prodavačku a on dělá přípravu a někdy i výrobu pečiva. Od té doby co pomalu plynul čas, tak jsme se seznamovali a měli jednou nebo párkrát v práci převelice pěkné líbání, po kterém do teď toužím. Uběhlo pár dní od toho dne, kdy jsme se seznámili a pak jsme se spolu jednoho dne milovali. Musím přiznat, že jsme se poprvé spolu vyspaly, když jsme byli jeden víkend pařit. Dopadlo to celkem dobře, byl ke mně laskavý, milí a něžný. Nikdy jsem se tak necítila, cítila jsem všechno, co k tomu patřilo a byla jsem za to moc šťastná a spokojená ani na mě netlačil jak někteří, který to moc dobře umí. Nikdy jsem se tak šťastně necítila, bylo to pro mě moc nový a až moc krásný, do teď jsme spolu a je to už půl roku co spolu tvoříme pár.

Tereza Kerndlová

11. září 2017 v 18:00 | Brunette |  Hvězdy, co mně baví
Na to, že moc českých zpěváků neposlouchám tak je mezi nimi pár lidí, které mám oblíbené. Jsou to především zpěvačky ale i zpěváci, aby se neřeklo, je to jen minimum co poslouchám. Vetšinou mám ráda ty anglické a to mi je bližší než naše české písně. Tak abych se dostala k věci, jdu rozepsat, co jsem tu chtěla napsat o Terezce.

Tereza Kerndlová (*6. října, Brno) je česká zpěvačka, dcera jazzového a swingového zpěváka Láďi Kerndla.

V jejích 2 letech se učila na flétnu a v 7 letech začala se učit hrát na klavír. S otcem zpívá na jeho 8 CD, za která obdržel několik zlatých a platinových desek.

Účastní se pravidelně charitativních akcí pro Kapku Naděje a jiných projektů. V roce 2001 začala zpívat se skupinou Black Milk s Terezou Černochovou a Helenou Zeťovou. Vydaly album Modrej dým, a v dalším roce na to roku 2002 získaly Českého slavíka za kategorii Objev roku. V příštím roce 2003 vydala kapela Black Milk album Sedmkrát. O pár let později roku 2005 se kapela rozpadla a Tereza Kerndlová natočila své sólové album Orchidej, které vyšlo 27. března 2006.

Co se týče písniček, dá se říct, že mezi čtyři patří tyto písně Schody z Nebe, Přísahám, Tepe Srdce Mý, Já chci jen to, co chci (znělka z filmu Na Vlásku) a poslední píseň je Orchidej.

Pearl Harbor

16. července 2017 v 14:54 | Brunette |  Oblíbené filmy

Danny a Rafe jsou od dětských let přáteli a oba si zamilovali letadla a létání. Nerozešli se ani v dospělosti, kdy se oba stali piloty americké armády. V Evropě již zuří válka, ale američtí vojáci zatím tráví mírové dny na svých základnách. Přesto se Rafe, který je starší, přihlásí jako dobrovolník do britských RAF a odchází bojovat do Evropy. Krátce před odchodem se seznámí se zdravotní sestrou Evelyn. Evelyn a její kamarádky se přicházejí pobavit s vojáky z Rafeovy jednotky. Rafe a Evelyn spolu stráví poslední romantický večer. V závěru Rafe přizná Evelyn, že odchází do války. Danny s jednotkou a skupina zdravotních sester jsou převeleni na havajskou základnu Pearl Harbor, kde Evelyn oddaně čeká na každý Rafeův dopis. Jednoho dne je to právě jeho nejlepší přítel Danny, který přináší Evely smutnou zprávu. Rafe byl sestřelen nad mořem a zahynul. Ačkoliv se tomu brání, mezi oběma lidmi, které bolí ztráta přítele, začne vznikat milostné pouto. Zanedlouho spolu Danny a Evelyn stráví noc. Jednoho dne se však před dveřmi Evelyniny ošetřovny objeví Rafe, živý a zdravý. Zraněného pilota totiž vylovili z moře a zachránili francouzští rybáři. Rafe okamžitě pozná, že mezi Dannym a Evelyn vznikl cit. Jeho reakce je tvrdá a odmítavá, večírek na uvítanou skončí rvačkou. Do milostného trojúhelníku však nečekaně vstoupí historické události. 7. prosince 1941 napadlo Japonsko nečekaně základnu Pearl Harbor.

Jak se viděla poprvé film tak jsem byla spokojená a velmi mně zaujal. Začátečním soundtrackem " There you'll Be" jsem se tak rozbrečela, bylo to tak dojemný, že jsem z toho byla na měkko. Takže jsem ten film totálně prožívala aspoň 3x intenzivněji než normálně. Film rozhodně doporučuji ke shlédnutí.

Hvězdy nám nepřály

16. července 2017 v 14:12 | Brunette |  Knihy

Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná.

Hazel Grace tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením dokola její oblíbené knížky Císařský neduh od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, neboli Gusem, s klukem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou.

Hazel začne trávit s Gusem hodně času. Baví se například sledováním filmů, hraním videoher a jinými naprosto běžnými činnostmi. Gus jednoduše probudí v Hazel znovu chuť žít. Hazel si ale plně uvědomuje, že brzy umře, a proto se zpočátku bojí do Guse zamilovat, neboť má obavy, že mu její smrt zlomí srdce. Gus ji ale neustále přesvědčuje, že by si tu krásu zamilovanosti měli užít právě proto, že oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá.

Kniha sama o sobě mě nadchla, ale konec knihy mě moc nepotěšil, byl spíše smutný. V knize mě nejvíc upoutali hlavní hrdinové, kteří mají chorobné nemoci, vlastně díky tomu se seznámí spolu na podpůrné skupině. Postupem času se seznamují a zamilují se do sebe. Docela mě zklamalo, že ke konci příběhu hlavní hrdina umře, ale což se dalo taky předpokládat. Příběh je velmi čtivý a poutavý. Postavy jsou poměrně neuvěřitelné a zároveň jsou sympatické. S knihou jsem byla velice spokojená, nemůžu si na nic stěžovat.

Život po Tobě

14. července 2017 v 15:46 | Brunette |  Knihy

Kdybyste ztratili někoho, koho jste moc milovali, jak moc by to změnilo váš pohled na svět? V pokračování světového bestselleru Jojo Moyesové Než jsem tě poznala najdeme Louisu Clarkovou v přesně takové situaci. Po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, zůstává Louisa sama, zmítána smutkem a výčitkami svědomí. Po vážném úrazu se navíc musí vrátit domů k rodičům. Jako by byla najednou zpátky na začátku cesty - život po Willově smrti totiž znamená učit se leccos znovu, stavět na nových základech. Záchranář Sam Fielding, pro něhož je kontakt se smrtí každodenní náplní práce, by snad mohl být právě tím, kdo Louise pomůže se zase vrátit do života, jenomže pak se z Willovy minulosti nečekaně jako uragán vynoří Lily - jeho šestnáctiletá nezvladatelná dcera. A všechno je rázem jinak…

Po knize jsem šáhla, protože jsem jedním z velkých fanoušků prvního dílu, který byl vážně úžasný. Jsem nadšená i z druhého dílu. Ale první díl je pro mě pořád jednička. To ale neznamená, že jsem si tenhle díl neužila. Opět byl skvěle napsán a odvyprávěn. Ale Will je prostě Will a mě pořád chybí. Lily, byla opravdu nečekané překvapení, které jsem po pravdě užila. Bylo to jako kdyby kousek Willa pořád byl mezi námi. A dobře jsem udělala. Vyklubala se z toho velmi pěkná kniha a i přes to, že z původních dvou hlavních postav nám zbyla jen Lou, jsem si (stejně jako Willa) velmi brzy oblíbila i nové postavy tohoto dílu. Jsem velmi zvědavá zda se autorka rozhodne pro další pokračování.

Než jsem tě poznala

14. července 2017 v 13:31 | Brunette |  Knihy

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Knihu jsem ze začatku četla ale pak mi to nedalo a musela jsem zhlédnout film. Byla to jedna z nejsrdceryvnějších knih, co jsem já osobně přečetla. Vcelku mě mrzelo, že jsem už věděla, jak to skončí. Postava Lou mi byla neskutečně sympatická a děj mi vcelku rychle odsýpal. Jazyk, kterým byla kniha byla napsána není nijak složitý, což je jedním z důvodů, díky kterému se mi lehce četla.

Buď silná 365 dní v roku

14. července 2017 v 12:43 | Brunette |  Knihy

"Buď vděčná za svou životní cestu, vždyť patří jen a jen tobě."

Pro superhvězdu Demi Lovato je život velkou cestou - čas dosahování nádherných úspěchů. Demi má na kontě několik platinových alb a dlouhá léta hv na televizních obrazovkách. Překonala pestrou paletu překážek od závislosti po depresi a celou dobu se nevzdávala pátrání po sebeobjevování a štěstí. Demi vyprávěla o své životní pouti v písničkách, v médiích i v elektronické komunikaci s fanynkami. Do knihy Buď silná přetavila všechno, co se během své cesty naučila. Jde o silnou sbírku její Nejopravdovější, nejodvážnějších a nejpovzbudivějších osobních svědectví. Jsou to její vlastní slova obohacené o výroky, které ji inspirují, její osobní pohled na svět. S čtenářkami se v neposlední řadě podělila i o cíle, které si každý den stanovuje. Tato kniha je věnována každé dívce a ženě kdekoliv na světě, jejíž na cestě životem chybí útěcha, inspirace a důvod, aby každý den byla silná.

Knihu doporučuji lidem, co si rádi odpočinou od reality a mají rádi romány tak jako já. Kniha má poutavý děj a je velmi čtivá. Mě se kniha četla velice lehce. Naprosto mě uchvátila a nedám na ni dopustit.